Během dálkových treků spaluje člověk kalorie jako lokomotiva. Hladu se nevyhne. Je ale potřeba udržovat stravu pokud možno pestrou, a přitom se nenadřít s mnohakilovými zásobami. Konzervy naštěstí už dávno vyšly z módy. Nejlehčí jídlo je bez obsahu vody. Takže potřebujeme vařič. Ale vodu taky potřebujeme... Na tohle téma by se dala napsat celá kniha, ale začněme stručně.

 5_VAŘENÍ, VODA A JÍDLO   

JAKÝ VAŘIČ JE NEJLEPŠÍ NA PŮLROČNÍ CESTU?

 

  Tuhle otázku jsem řešila dlouho. Na klasické několikadenní přechody hor jsem byla zvyklá brát s sebou plynovou kartuši a malý vařič, na dlouhodobé putování se ale taková výbava nehodí. Shánět cestou nové kartuše nebo doplňovat plyn by bylo nepraktické. Naproti tomu do benzinového vařiče se palivo sežene snadněji. "Benziňáky" jsou ale náročnější na údržbu, zanechávají pach benzinu a především, jsou dost těžké. Mezi "dřívkáči" se sice najdou celkem lehké kusy, ty ale zase zabírají v batohu moc místa. Takže ani dřívkáč jsem pro sebe neuznala za nejlepší variantu.

  Zbývají lihové vařiče - buď na tuhý nebo tekutý líh. Lihové vařiče jsou lehké i skladné, když jsem si ale spočítala, kolik zásob tuhého lihu bych s sebou potřebovala, zavrhla jsem i tuto možnost. Nosím jen pro případnou krizovou situaci v krabičce poslední záchrany pár kostek tuhého lihu Esbit - vařič na tuhý líh mohu improvizovaně vyrobit téměř z čehokoli. Po zkušenostech z druhé a třetí etapy nedám dopustit na superlehký vařič vyrobený z plechovky od pití. Výroba trvá pět minut, a líh lze zakoupit téměř v každé lékárně (používám 95%, slabší moc vhodné nejsou), a zpravidla levně. Není však vhodný do extrémních podmínek, nelze efektivně regulovat plamen a při manipulaci s hořícím vařičem je třeba dbát zvýšené opatrnosti, neboť stabilitou příliš nevyniká. 

VAŘIČ VYROBENÝ Z PLECHOVKY OD PITÍ

VODA

 

  O tom, jaké lahve si vzít s sebou, jsem se rozmýšlet nemusela. Mám dlouhodobou a jednoznačně pozitivní zkušenost se skládacími lahvemi Platypus, které v batohu nezaberou o moc víc místa, než je objem přepravované tekutiny. Lze je snadno zmáčknout a uzpůsobit jejich tvar momentální potřebě. Dík tomu je lze naplnit vodou i z malých kohoutků, pod něž lze pevné lahve jen těžko dostat. Jediným minusem je, že po umytí déle vysychají.

  V minulosti se mi jako ideální objem vody v horách na den osvědčily 3 L. Předpokládá se, že každý den minimálně jednou narazím na zdroj vody, a pokud ne, 3 L jsou hraniční množství pro jeden a půl až dva dny. Pro případ, že dlouhodoběji nenajdu čistou vodu, mám v KPZce pár tablet na čištění vody (1 tableta = 1 litr). O tablety není třeba pečovat,  a ve výsledku mají nižší hmotnost a zabírají méně místa, než filtr. Při jejich výběru ale doporučuji před cestou otestovat - leckteré dezinfekce na vodu prodávané v lékárnách jsou tak odporné, že při pití  "vyčištěné" vody se vám zvedne žaludek. S těmi svými mám dobrou zkušenost.

Uvažovala jsem i o mechanickém filtru na vodu Sawyer (jeho největší výhodou je, že ve vodě nezanechává žádné chemikálie a dokáže přefiltrovat více než 300 000 L vody). V Nízkých Tatrách jsme díky němu s kamarády pili vodu z kaluže, a ačkoli voda chutnala trochu po hnijící trávě, nikomu se zle neudělalo. Doporučila bych jej na exotičtější cesty nebo pro lidi, kteří jsou na trochu znečištěnou vodu citliví. Já osobně piju od raného mládí téměř z jakéhokoli zdroje tekoucí vody (nepočítám řeky v nížinách), a diarea mě stihla za ta léta jen asi dvakrát. Před pár lety jsem ve chvíli zoufalství cedila přes ponožku vodu z bláta, a nezapříčinilo mi to žádné potíže. Tam, kde lze rozdělat oheň, je samozřejmě vždycky lepší vodu převařit. Rozhodování o tom, jaké vybavení na čištění vody brát s sebou, je vždy individuální podle typu cesty, na kterou se vydáváte, a podle vašich předchozích zkušeností a odolnosti vašeho organismu.

     

Pro transport vody jsem si tedy zvolila 2L lahev Platypus a 1L lahev Platypus. Dvoulitrovou lahev nosím v batohu v kapse určené pro hydrovak (výhoda je, že voda v batohu si déle udrží původní teplotu než když ji má člověk ve vnější kapse, takže v létě rychle nezteplá a v zimě se v ní tak snadno nezačnou vytvářet ledové krystaly), a mám na ni napojenou hadičku Platypus Drink Tube Kit, abych nemusela sundávat batoh ze zad v každém kopci, kdy mě přepadne žízeň. Hadičku považuji za skvělý vynález, neboť dokud jsem ji neměla, byla jsem často líná sundávat batoh kvůli pití, a tak jsem si nejednou způsobila nepříjemnou bolest hlavy z dehydratace. První dva měsíce každodenního používání byla hadička čistá bez nutnosti nějaké zvláštní péče, později jsem ji musela občas pročistit dlouhou větévkou jehličnanu. Určitě není od věci ji propláchnout trochou vody s mýdlem nebo rozpuštěnou tabletou na čištění vody. Jinak se také běžně prodávají tablety na čištění lahví nebo souprava na čištění hadičky a camelbagů.

LITROVÁ LAHEV NA VODU PLATYPUS

NÁDOBÍ NA VAŘENÍ

 

Jediné nádobí na vaření, které nosím s sebou, je ešus Halulite Minimalist vyrobený z exolovaného hliníku o objemu 0,6 L. Součástí balení je neoprénový termoobal, gumová chňapka,  plastovo-gumové víko s otvorem pro pití (takže slouží i jako termohrnek) a skládací plastový spork. Spork je jídelní náčiní koncipované jako kombinace lžíce a vidličky. Nicméně mám svůj oblíbený spork z titanu, k němuž jsem získala citovou vazbu, a nemohu jej nechat opuštěný doma v šuplíku.

Nepočítám jej sice primárně mezi nádobí na vaření, ale bylo by jistě na místě neopomenout v této kapitole také nůž. Používala jsem většinou 114 g těžký zavírací Opinel s dvanácticentimetrovou čepelí, který mě provázel na většině mých cest, a k němuž jsem se upínala v mnoha nebezpečenstvích. Během druhé etapy jsem otestovala novinku – nůž v kartě. Šesticentimetrová čepel je stejně impozantně ostrá jako můj starý nůž a při pouhých 17 gramech se vejde do peněženky. Avšak již od pohledu se nejedná o tak spolehlivý nástroj jakým je můj starý Opinel. Nůž v kartě mi dobře posloužil na vaření a drobné úkony jako řezání provázku či otevírání obalů, ale do divočiny bych jej rozhodně nedoporučovala. Během třetí etapy jsem se vrátila k Opinelu, ale tentokrát s kratší čepelí. Mezi lehkými noži vynikají také nože Deejo - při 8 cm dlouhé  čepeli váží pouhých 27 g. Testovat jej budu během letní a podzimní sezóny 2018 na Islandu. 

JÍDLO

 

Hlad. Nejstálejší pocit, který si po pár týdnech pěšího putování po horách nosím v žaludku. Zejména během přechodu karpatského oblouku. Nemnoho příležitostí koupit si jídlo, znamenalo kupovat zásoby na dlouhou dobu. Ale dlouhodobé zásoby znamenají značné zvýšení hmotnosti batohu, a má vůle nést na zádech něco, co lze kdykoli okamžitě sníst, pokaždé rychle zeslábla. A tak jsem týdenní zásoby byla schopná z většiny sníst během několika prvních dní, a dny strávené na plodech, houbách a listí z přírody se staly běžnou rutinou. Rychle jsem zhubla a má chuť k jídlu dostala zvířecí rozměr. Máte psa, který okamžitě sežere cokoli, co mu nabídnete? Žrala jsem naprosto totožným způsobem. Kilo jídla ve mně zmizelo během několika minut, a do hodiny se hlad dostavil znova – žasla jsem nad touto tělesnou proměnou. Nicméně pár dní hladu člověku neublíží.

Na cestu se obvykle vydávám v úrodný čas plný lesních plodů a zrajícího ovoce, proto velkou část mého jídelníčku obsahují borůvky, jahody, brusinky, maliny, ostružiny, houby, moruše, pupavy, kopřivy, ovoce z opuštěných sadů, vinné hrozny, fíky, granátová jablka, ořechy a všeliké listí, jež uznám za poživatelné. Vitamin C a další zdraví prospěšné látky si doplním čaji z mladých smrkových větviček (na podzim z šípků)  a  z léčivých bylin.

Kupuji zejména pečivo, kuskus a další těstoviny, rýži, ovesné vločky, čokoládu, a od pastevců sýry. Vzhledem k tomu, že se vyhýbám masu a produktům z něj, přijdou mi vhod zejména luštěniny, protože mají vysoký obsah bílkovin. Jako alternativa k chlebu jsou skvělé placky (arabský chléb, pita, tortilly…). Jsou skladné a mají dlouhodobou trvanlivost. Malé množství cukru a soli si občas vyprosím od místních, neboť ty se v malých baleních zpravidla neprodávají. Nosím je v krabičkách od tictacu. A výjimečně pivo kvůli "béčku" a osvěžení. Instantní polévky jsou sice báječně praktické pro svou skladnost a nízkou hmotnost, nicméně nejsou moc výživné a člověk se jich rychle přejí. Lepší variantou jsou instantní nudle, jež lze zpestřit v podstatě čímkoli. Na krátké treky se hodí dehydrovaná jídla, např. od Summit to Eat, která jsou výživná i chutná. Jejich horší stránkou je však vysoká ekologická stopa a cena. Další energii na cestách čerpám z vlastní tukové zásoby, kterou před každou velkou cestou pečlivě buduji. Takže promiňte, ale to je ode mě k jídlu zatím vše - pospíchám do cukrárny...

VITAMÍNY SI DOPLŇUJI Z PŘÍRODY

ČOČKA - ZDROJ BÍLKOVIN

V BATOHU LECKDY ZBUDE JEN PÁR ZBYTKŮ. TŘEBA TROCHA RÝŽE A STARÉHO CHLEBA. PAK PŘIJDOU NA ŘADU TŘEBA RÝŽOVO-CHLEBOVÉ KULIČKY PODÁVANÉ NA BUKOVÉM LISTÍ...

POZNÁVAT MÍSTNÍ KUCHYNI JE NEJLEPŠÍ S MÍSTNÍMI KAMARÁDY. S TURECKOU RODINOU V JIŽNÍM BULHARSKU.

VIKTORČINA CESTA TAM

VIKTORKA ULTRALIGHT HIKER

 

  • Facebook
  • YouTube
  • Instagram

Tento web používá COOKIES

kontakt: viktorie@pod7kilo.cz

© Copyright 2019 Viktorka Hlaváčková