Máte-li zájem uspořádat ve vašem divadle, kině, kavárně, hospodě, kostele, klubovně, škole nebo na festivalu cestovatelskou přednášku plnou zajímavých fotografií, cestovatelských tipů, dobrodružných příběhů  a grotesknosti, neváhejte mě kontaktovat na e-mailu viktorie@pod7kilo.cz

Aktualizovaný program přednášek najdete na tomto odkazu
Proč mě o půlnoci zamknuli rumunští lesníci v kadibudce? Jak jsem se bránila, když mě chtěli Turci provdat nebo jak probíhal výslech, když mě zadrželi ázerbajdžánští pohraničníci? Co se stalo, když mi cestu Gruzií zkřížil íránský motorkář bez motorky nebo jak jsem na Ukrajině prohrála řecko-římské zápasy a vyhrála turnaj ve střelbě brokovnicí. A další napínavo-humorné historky, které v horách MŮŽOU POTKAT I VÁS.
Na Island můžete přijet jako turista, pokochat se místními vodopády, termálními prameny a sopkami, vrátit se domů a říct, že jste viděli všechno, o čem jste si předtím přečetli na internetu.

Nebo tam můžete
připlout na půl roku na blind, žít a pracovat s místními kovboji a objevit skryté krásy i hořkosti Islandu, o nichž se jinde nedozvíte.

Co byste si vybrali vy?
Přechod Kavkazu od Černého moře v GRUZII ke Kaspickému moři v ÁZERBAJDŽÁNU byl součástí celkem sedmiměsíční cesty. Cestovala jsem nalehko, nízkonákladově, a celou cestu jsem absolvovala po zemi, bez letadel.

Navzdory vzrůstajícímu turismu na Kavkaze procházela jsem mnohými místy, o nichž se v žádném průvodci nedočtete. Spala venku
pod širákem nebo pod plachtou, mnohokrát byla hostem v opuštěných horských osadách. Na cestě jsem se spřátelila s lidmi rozličných národností, potkávala divoká zvířata, musela se vyrovnávat s nepřízní počasí. Cestou jsem dobrovolničila na polích v rumunském Banátu, v gruzínské Tušetii značila turistické trasy a pracovala na archeologických vykopávkách, a když mě ázerbajdžánské úřady vyhostily ze země, vydala jsem se dobrovolničit do uprchlických táborů v Srbsku. Sedm měsíců na cestě, která mě obohatila na celý život. Přijďte se inspirovat. 

JAK CESTOVAT NALEHKO

Společně se Štěpánem Trojánkem, zakladatelem obchodu Pod 7 kilo, jsme si připravili zábavnou přednášku o vybavení. Dozvíte se proč cestovat nalehko, jak začít a co a jak si sbalit. Ať už letíte kolem světa pouze s příručním zavazadlem nebo vyrážíte na několikaměsíční trek, poradíme vám, jak na to. Představíme ultralehké a vychytané vybavení a podělíme se o svoje zásady a praktické tipy. Přednáška je určena všem, kdo se už dál nechtějí tahat s těžkým zavazadlem a chtějí si užít radost z cestování naplno. Premiéra se konala na festivalu Kolem světa v březnu 2016 v Praze.

...PĚŠKY DO ISTANBULU

A DÁL S PÁDLEM A PALCEM NAHORU

V červnu 2016 jsem se zúčastnila help campu v české vesnici Gernik v jižním Rumunsku, a když jsem se nabažila práce na polích, vyrazila jsem odtud na pěší pouť do Istanbulu. Prošla jsem kaňonem řeky Nery, navštívila českou vesnici v Srbsku, nesčetněkrát se koupala v Dunaji, vylezla na nejvyšší vrcholy Srbska, Bulharska, Makedonie a Řecka, nechala se pokousat psem, sólo prostopovala v kruhu kus Balkánu, potkala mnoho báječných lidí, chytila blechy, prochodila sedmero pohoří a viděla čtvero moří, deset nocí usínala v rytmu brokovnic, a nakonec jsem do toho Istanbulu přeci jen po svých došla. Čímž však cesta neskončila, neboť Turecko je země plná dechberoucí krásy a jeho obyvatelé jsou lidé otevřených srdcí. A taky je tu temná strana. Všecky ty pohádkové dojmy smíšené s dechem totalitního režimu jsem vstřebávala celkem měsíc a půl, žila v Istanbulu u místních, s českým kamarádem jsme se prostopovali až na jižní pobřeží a splnili si svůj malý sen brázdit moře na seakajaku. A úplně nakonec jsem se odebrala do bulharských hor, kde jsem další měsíc a půl strávila dobrovolničením na organické farmě. To všecko, ale vlastně mnohem víc, se dá zažít za půl roku s lehkým batohem, s rozpočtem nižším než průměrná měsíční mzda v ČR a s výrazně minimalizovanou ekostopou. To byla 2. etapa VCT, o níž je přednáška, při které neusnete, ani kdybyste si to nakrásně přáli...

PĚŠKY PŘES KARPATSKÝ OBLOUK

Z ČR DO BANÁTU

 

Půlroční dobrodružství v Karpatech, horách v nichž největšími pány jsou medvědi, vlci a rysi, kde lidé mnohdy žijí mimo naše století, a jejichž každé pohoří má svůj osobitý neopakovatelný ráz. V květnu 2015 jsem sbalila batoh a vyrazila pěšky ze Zlína přes slovenské, ukrajinské a rumunské hory do Gerniku, malé české vesnice v Banátu na jihu Rumunska, kde jsem se na čas usadila a pracovala u místních za stravu a nocleh. V plánu bylo vystoupit na nejvyšší vrcholy navštívených zemí, cestovat nalehko, vystačit s rozpočtem 1€ na den a natočit o této pětiměsíční cestě a o životě v Gerniku film. Někdy ti hory a nebe a tichotiché ticho připraví zážitek takové nevšední krásy, že skáčeš a  běžíš po hřebeni a výskáš radostí jako pomatenec a jindy ti vítr rozfoukává slzy v očích, které se nemůžou vynadívat na to velkolepé divadlo mraků a členité krajiny rozprostírající se pod tvýma nohama. Jindy tě živly postraší tak, že myslíš na svůj konec, ale nakonec z tebe jen vymetou veškerou pýchu, co by se snad kdy chtěla usadit v té mysli. Pak ti do cesty přijdou lidé tak neočekávatelní, že ti rozum ustrne nad fantaskností těchto setkání a vznikají přátelství, z nichž některá dokonce mají moc vlít ti sílu do žil, když už nemůžeš. Staneš se zajatcem zvířecího hladu i boháčem, pro nějž je hrnec polévky Lukulovými hody; osamělým poutníkem, jenž má to nejprostší metafyzické privilegium usínat noc co noc pod hvězdami; zbystří se ti smysly; čas a prostor ti začnou splývat v jedno; promyslíš všecky myšlenky, jimž kdy bylo dáno usadit se v paměti, až ti na krku zbyde hlava prostá všech malicherností. A když se z takové cesty vrátíš domů, přineseš s sebou nespočet zážitků a příběhů, až se tají dech. A až dorazíte na tuhle přednášku, bude se tajit i vám, na to vemte jed!

 

 

 

 

VIKTORČINA CESTA TAM

VIKTORKA ULTRALIGHT HIKER

 

  • Facebook
  • YouTube
  • Instagram

Tento web používá COOKIES

kontakt: viktorie@pod7kilo.cz

© Copyright 2019 Viktorka Hlaváčková