O PROJEKTU

Jezdila jsem prstem po mapách a kurzorem po Google Earth a fantasie mi nedávala pokoj tak dlouho, že to dál už nešlo jinak. Za dvanáct let teoretického cestování jsem si vymyslela desítky variant cesty kolem světa. Mezitím jsem něco málo cestovatelských zkušeností nasbírala, vyrostla do svého prvního čtvrt-století a došlo mi, že jestli nevyrazím teď, tak nikdy.

Cesta tam je experiment - sbalit si batoh a vydat se na cestu tam, kam dojdu a putovat tam tak dlouho, jak dlouho mi to bude dávat smysl. Bude-li to pár měsíců nebo několik let, zda obejdu svět či ani nepřekročím práh Evropy, ví akorát Pánbů. Vydávám se v náruč nekonečna, a zdá se mi to jako první cele svobodný čin v dosavadním mém životě.

 

Cesta tam je beze spěchu - dopravovat se z místa na místo nízkonákladově a pomalu, tedy především na vlastní pohon - pěšky, na kole či na kajaku. Také autostopem, loděstopem, veřejnou dopravou, koňmo, velbloudmo a podobně. Vyjma paragliding se chci zcela vyhnout letecké dopravě. Pomalé cestování dává poutníkovi možnost lépe poznávat krajinu, kulturu a jejich postupnou proměnu, místní obyvatele a jejich zvyky.

 

Cesta tam je bez striktního plánu - cestu si postupně dělím do několika etap, obsahujících část expediční (pohyb od bodu A do vzdáleného bodu B) a pobytovou (žít nějaký čas na jednom místě). Směr cesty se odvíjí od momentální nálady, politické situace v daných lokalitách a neočekávaných možností. Během první etapy v roce 2015 jsem přešla pěšky karpatský oblouk ze Zlína do Banátu, konkrétně do české vesnice Gernik. O rok později jsem uskutečnila druhou etapu - došla pěšky z Gerniku do Istanbulu, také prostopovala kus Balkánu a Turecka, vyzkoušela seakajaking a pracovala jako dobrovolník v Rumunsku a Bulharsku. Během třetí etapy jsem přešla pěšky Kavkaz od Černého moře ke Kaspickému přes Gruzii a Ázerbajdžán, a v roce 2018 jsem strávila půl roku na Islandu. Každý rok se účastním dobrovolnických projektů.

 

Cesta tam je nízkonákladová - během expedic spím zejména pod širákem a jím to, co se k snědku naskytne. Mezi expedicemi se snažím obstarat si základní finanční sumu potřebnou pro další expedici.  A tak si naplno užívám "karpatské hry", jak o nich nádherně píše Miroslav Nevrlý - Na poutníka s lehkým srdcem, Na hvězdný širák, Na hlad nebo Na jitřní radost...

 

Cesta tam je nalehko - navzdory filmové a fotografické  technice cestuji co možná nejvíce nalehko. Spolupracuji s obchodem Pod 7 kilo, který se specializuje na ultralehkou vybavu na cestování,  a testuji outdoorové vybavení pro několik značek. Více o vybavení a přesný seznam včetně gramáže najdete zde.

 

Cesta tam je tvůrčí - točím filmy, fotografuji a píšu články. Výstupy těchto činností můžete sledovat na těchto stránkách nebo na Facebooku.

 

Cesta tam je ne-osamělá - cestuji převážně sama, občas se ke mně přidají kamarádi. Cestuje-li člověk sám, má mnohem blíž k místním obyvatelům, pozná více lidí, vidí a slyší víc než ve skupině, v hlavě se mu odehraje více myšlenek a musí spoléhat především sám na sebe. Z toho také plyne více zážitků. Cestuje-li žena sama, plynou z toho samozřejmě jistá nebezpečenství, stejně tak je ale v mnohých situacích bezpečnější ženou být. Je to trochu jiný styl cestování než ten mužský, ale sólo cestovatelky již dávno nejsou ojedinělým fenoménem.

 

VIKTORČINA CESTA TAM

VIKTORKA ULTRALIGHT HIKER

 

  • Facebook
  • YouTube
  • Instagram

Tento web používá COOKIES

kontakt: viktorie@pod7kilo.cz

© Copyright 2019 Viktorka Hlaváčková