2018 - ISLAND

PŮL ROKU NA ISLANDU

(květen 2018 - listopad 2018)

 

Na Island jsem se vydala trajektem z Dánska. Z přístavu Seydisfjördur jsem dostopovala do Reykjavíku, kde jsem bydlela v kempu a našla si práci v hotelu. Island je sice znám tím, že je tam draho, ale když člověk spí venku, jezdí autostopem a jí z popelnic, dá se ušetřit hodně.

Obrázek: Dumpsterdiving s kamarádem, potápěčem Mikem. V žádné jiné zemi jsem neviděla tolik plýtvání jídlem jak v domácnostech, tak v obchodech. Kontejnery za velkými supermarkety jsou plné vyhozeného jídla, často ještě před datem spotřeby, v kontejnerech za pekárnou se zase každý den po zvíračce objevily pytle plné neprodaného pečiva.

Práce na farmě

   Nicméně po dvou týdech už mě Reykjavík moc nebavil, a odjela jsem na ovčí farmu (cca 500 ovcí plus 35 koní) na severozápadě ostrova, kde jsem strávila přes tři měsíce. Kromě jiného jsem se tam naučila např. řídit traktor a zvykla si trávit hodně času v sedle. Největším zážitkem byl bezpochyby göngur, což je vícedenní akce, kdy se skupina jezdců vydá v září do vnitrozemí ostrova, a pak odtud shánějí zpět domů tisíce ovcí, jež se tam přes léto volně pásly. V říjnu jsem se pak zúčastnila poměrně raritní akce, shánění volně se pasoucích koní.

Obrázek: Krmení jehňat. Starat se o ovčí sirotky patřilo k mým oblíbeným pracím na farmě.

Obrázek: Göngur - každoroční shánění tisíců ovcí z vnitrozemí je náročná, vícedenní akce, a v závěru také veliká podívaná.

Výlety a treky

   Jedním z nejzajímavějších treků, které jsem na Islandu absolvovala, byl pro mě na Hornstrandiru. Hornstrandir je malý poloostrov na severozápadě ostrova, kam se hikeři vydávají zpravidla lodí z městečka Isafjördur. Cestou jsem viděla velryby, na pevnině pak také tuleně a hlavně nebojácné polární lišky. Hornstrandir se vyznačuje fantastickou divokou přírodou a výrazně menším množstvím turistů, než jinde na Islandu.

   Nejpopulárnější je Laugavegur trail (Duhové hory), který jsme absolvovali až v říjnu, po oficiálním uzavření tamních turistických chat. Kvůli extrémnímu větru jsme museli třetí den strávit na místě a vyčkat na lepší počasí, ale celkově to stálo za to (asi hlavně proto, že bylo po sezóně, a tedy se v horách pohybovalo naprosté minimum lidí).

   Za vícedenní výlet určitě stojí i výšlap kolem jezera Mývatn, kde lze vidět spoustu geologických zajímavostí, jako pseudokrátery či sopky, kolem vody jsou ideální podmínky pro birdwatching, a střihnout si trek a bivakovat v lávovém poli, je taky neobvyklý zážitek.

   Všechny trasy na Islandu jsem si plánovala podle aplikace Mapy.cz, což bylo zcela dostačující.

Obrázek: Polární lišky na Hornstrandiru. Některým liškám na zimu zbělá srst, některé zůstávají hnědé celoročně.

 

Autostop

Za nejlepší způsob, jak se po Islandu dopravovat, jsem uznala autostop. Kolem dokola ostrova vede slavná silnice č. 1, zvaná také Ringroad nebo islandsky Hringvegur, která je oblíbená mezi turisty, kteří si zpravidla v Reykjavíku půjčí auto, a objíždějí po ní Island kolem dokola po známých turistických atrakcích. Zejména v sezóně je snadné chytit stopa, a protože na Island jezdí lidi z celého světa, je to taky multikulti zážitek. Island jsem stopem objela dvakrát, a cca z poloviny mi zastavovali místní, z druhé poloviny turisti. Párkrát se mi i stalo, že mě svezlo auto, které mě nabralo už předchozí den, protože jsme měli stejnou trasu. Autostop je na Islandu bezpečný, a doporučila bych tenhle způsob dopravy např. těm, kdo se stopováním teprve začínají.

Fotky:

FOTOGALERIE - ISLAND 2018

VIKTORČINA CESTA TAM

VIKTORKA ULTRALIGHT HIKER

 

  • Facebook
  • YouTube
  • Instagram

Tento web používá COOKIES

kontakt: viktorie@pod7kilo.cz

© Copyright 2019 Viktorka Hlaváčková