1. ETAPA - RUMUNSKO 2015

 

   První pohoří, kterým jsem v Rumunsku procházela, byl Maramureš. Divoké lesnaté hory s průzračnými řekami a divokými obyvateli se srdcem na dlani. Dalším pohořím, které mě nadchlo pro svůj naprosto odlišný krajinný ráz a holé hřebeny, bylo Muntii Rodnei. Později v Brašově jsem se setkala se svým rumunským kamarádem Ioanem (poznali jsme se v Nízkých Tatrách o několik měsíců dříve) a potom jsme podnikli výlet po horách Piatra Craului a Fagaraš s kamarády Olexijem a Dmitrijem, kteří za mnou přijeli z Ukrajiny a z Německa.

 

   Nebezpečím, které číhalo všude tam, kde se pásly ovce nebo dobytek, byli obrovští a pastevečtí psi. Ještě nepoznamenanou dostatkem zkušeností s těmito bestiálními tvory mě jednoho dne obklíčili a přesvědčili, že jsem jen syrové maso nalepené na kostře. Nakonec mě vysvobodil odněkud se vynořivší bača, a já od té doby měla naděláno v kalhotách, kdykoli jsem někde v dálce zahlédla ovečku. Brzy se mi však podařilo vymyslet podlou a útočnou sebeobrannou taktiku, a od té doby se potyčky se psy staly zábavnou, leč tvrdou hrou. Podobnými příběhy na mě Rumunsko nešetřilo. Pestrost a svébytnost jednotlivých regionů mě neustále překvapovala. Svou cestu jsem završila po více než pěti měsících v české vesnici Gernik na jihu Rumunska, kde jsem strávila příjemný čas s našimi krajany, u nichž jsem si prací vydělávala na stravu a nocleh.

 

Autorem většiny těchto fotografií je kamarád Olexij. Mé vlastní fotky se nedochovaly, neboť jsem byla v Rumunsku okradena a přišla tak o své paměťové karty včetně záloh. Fotografie proto zachycují jen hory Piatra Craului a Fagaraš, kde jsme společně strávili deset dní. Autorem posledních fotografií z Cabany Barcaciu je rumunský kamarád George.

 

 

 

121

123

128

130

133

134

138

142

145

151

152

153

156

157

159

VIKTORČINA CESTA TAM

VIKTORKA ULTRALIGHT HIKER

 

  • Facebook
  • YouTube
  • Instagram

Tento web používá COOKIES

kontakt: viktorka@pod7kilo.cz 

© Copyright 2020 Viktorka Hlaváčková