2. ETAPA

PĚŠKY DO ISTANBULU... A DÁL S PÁDLEM A PALCEM NAHORU

(červen - prosinec 2016)

 

Help camp Banát

V červnu 2016 jsem se zúčastnila help campu v české banátské vesnici Gernik. Většina mladých obyvatel těchto vesnic se stěhuje za prací do velkých měst nebo do ČR, a staří lidé zůstávají často na těžkou práci na polích a na statku sami. Mnozí jsou chudí a nedisponují zemědělskou technikou, a tak svá pole obdělávají motykami. Dobrovolnická výpomoc těmto lidem je hlavní náplní help campu, který se v roce 2016 konal již po sedmé. Více o akci se dozvíte zde.

Obrázek: Help camp Banát. Na polích mají naši krajané spoustu těžké práce, bohužel lidé pokročilejšího věku na ni často zůstávají sami.

Trasa

Z Gerniku jsem se vydala pěšky ke kaňonu řeky Nery, jímž jsem prošla a pokračovala do Srbska přes hraniční přechod Bela Crkva. Odtud jsem se vydala prohlédnout si českou vesnici v Srbsku, Češko Selo. Dál jsem pokračovala Podunajskou cyklotrasou a z města Zaječar jsem přešla do Bulharska. Tam jsem procházela především venkovem a horami Stara Planina, v nichž jsem vystoupila na nejvyšší srbský vrchol (Midžur 2169 m.n.m.). Jednu noc jsem pak strávila v Sofii a pokračovala horami Vihren, Rila (kde jsem vystoupila na nejvyšší bulharský vrchol Musala 2925 m.n.m.), Pirin a Slavjanka (Ali Botush Rezervat), až k řecké hranici. Odtud jsem pokračovala v kombinaci pěšky a autostopu do Makedonie a Řecka, na jejichž nejvyšší vrcholy (Korab 2764 m.n.m. a Mytikas 2917 m.n.m.) jsem v průběhu tří týdnů vystoupila také. Posléze jsem se vrátila zpět do hor Slavjanka, odkud jsem zase pokračovala dál pěšky do Istanbulu. Metropole, v níž jsem se původně chtěla zdržet jen pár dní, mě nakonec natolik nadchla, že jsem tam zůstala dva týdny, než za mnou přijel z ČR kamarád Vítek. Společně jsme dva týdny stopovali na trase Istanbul - Izmir - Efesos - Pamukkale - Antalya - Istanbul a z toho na tři dny jsme si pronajali dvoumístný seakajak a pádlovali v oblasti Kleopatřiných ostrovů. Po dvou týdnech se Vítek vrátil domů a já pokračovala kombinací autobus a autostop do hor cca 50 km severně od Sofie, kde jsem si zajistila práci dobrovolníka na organické farmě (WWOOF).

Seakajak

   Ačkoli před cestou jsem měla velkolepou představu o několika set kilometrovém pádlování podél tureckého pobřeží, tušila jsem dopředu, že by realizaci takového podniku mohl ohrozit můj nízkonákladový rozpočet. Byla jsem však připravená využít jakékoli, byť méně pravděpodobné příležitosti, obstarat si kajak levně (třeba výměnou za práci v půjčovně apod). Situací tohoto sportu v Turecku jsem však byla nemálo překvapena, zvláště vzhledem k geografické poloze země, jež k mořským sportům zcela vybízí. Seakajaking je v Turecku natolik nepopulární, že většina místních vůbec netuší, co to přesně je.  V blízkosti Istanbulu se mi podařilo najít tři jakási "sportovní mořská centra", nicméně žádná z nich zapůjčení seakajaku nenabízela (kromě krátkého výletu s instruktorem). Další dvě půjčovny v oblasti Izmiru mě odmítly s tím, že "už je po sezoně" (bylo září a leckteré dny až tropická vedra) nebo "odjeli jsme na festival a momentálně nepůjčujeme". Nakonec jsme tak museli sáhnout po nejvzdálenější možnosti, která se nabízela, a jet do městečka Akyaka, kde jsme se domluvili s přátelským majitelem půjčovny, instruktorem a outdoorákem tělem i duší, asi padesátiletým Vedatem. Vybavil nás potřebným vybavením včetně záchranných vest a mapy, nechal nás dvě noci přespat na své zahradě a ještě nás pohostil prvotřídní snídaní. Vedat také organizuje skupinové výlety a vybírá k nim ty nejkrásnější seakajakové oblasti tureckého pobřeží. Určitě mohu jeho služby doporučit, neb jsem si jistá, že je to hluboce poctivý správňák s těmi nejlepšími zkušenostmi. Nicméně cena půjčovného je několikanásobně vyšší než u nás (to platí pro všechny turecké půjčovny), a tak jsme se nezmohli na víc než na tři dny (1 dvoumístný seakajak - 45€ na den).

Obrázek: S kamarádem Vítkem jsme si pádlováním na moři splnili dlouhodobý sen.

 

WWOOFing - dobrovolničení na farmě v Bulharsku

   WWOOF ( World Wide Opportunities on Organic Farms) je celosvětová organizace sdružující (zpravidla organické) farmáře a dobrovolníky z celého světa. Každá země má svá pravidla a hodně záleží na tom, jak se s danou farmou domluvíte, obecně ale platí, že dobrovolník pracuje cca 4-6 hodin denně pět dní v týdnu za ubytování a stravu. WWOOFing je skvělá příležitost naučit se něco nového (když vás třeba zajímá včelařina, koně, permakultura apod.), procvičit se v jazycích s rodilými mluvčími a poznat zblízka každodenní život místních. Taky si při wwoofingu člověk snadno najde nové kamarády, někdy místní, někdy z druhého konce světa. Tentokrát jsem strávila jeden a půl měsíce na malé farmě v bulharských horách cca 50 km severně od Sofie.

Obrázek: Farma v bulharských horách.

 

 

Autostop

Více o mých zkušenostech z autostopu během druhé etapy se dozvíte na blogu na konci článku Sólo stopařky - bezpečnostní zásady a tipy.

Hmotnost batohu

Outdoorové vybavení na zádech včetně hmotnosti batohu vážilo celkem 5344 g, plus technika filmová a fotografická, solární panel, charger, telefon, USB kabely, náhradní baterie atd. celkem 3332 g. Podrobný gear list včetně gramáže najdete v GEAR LISTu.

Rozpočet

Jak hlavička na úvodní stránce tohoto webu naznačuje, snažím se cestovat nízkonákladově. Letos jsem si dala za cíl, vystačit s jedním eurem denně za jídlo, a pokud možno co nejvíce ušetřit za ubytování a dopravu.

Ubytování - během šesti měsíců cestování jsem, hlavně díky bivakování pod širákem, neutratila za ubytování jediný cent.

Doprava - ačkoli do Rumunska jsem dojela spolujízdou zadarmo a celou trasu z Rumunska až do Istanbulu jsem ušla pěšky, což je zadarmo taky, stejně jako autostop, jímž jsem projezdila Republiku Makedonie, kus Řecka a Turecka, přesto se mi nepodařilo na dopravě ušetřit tak, jako na ubytování. Autostop poblíž severní hranice Řecka byl naprosto úmorný, a to i navzdory jinak pro stopaře celkem příznivého podhoubí v této zemi. V této oblasti se nachází několik set uprchlických táborů a řidiči jsou zkrátka nedůvěřiví (tak mi byl můj neúspěch vysvětlen místním zaměstnancem jednoho z táborů), takže jsem nakonec vzala za vděk nočním autobusem z Thessaloniki do bulharského města Sandanski (cca 600 kč). Dalšími výdaji za jízdné byly mhd jízdenky během celkem sedmnáctidenního pobytu v Istanbulu, kde doprava není zrovna nejlevnější (projezdila jsem cca 80 kč denně), zvláště přestupujete-li vícekrát (v Istanbulu neexistují časové jízdenky, takže platíte za každý použitý dopravní prostředek). Jelikož jsme si s kamarádem Vítkem vysnili seakajaking, a jelikož především za účelem splnění tohoto snu za mnou Vítek do Turecka přijel, zaplatili jsme nemalou částku i za půjčovné kajaku (cca 1800 kč na osobu). Dalším výdajem byla cesta autobusem na zpáteční cestě z Istanbulu do bulharského města Haskovo (360 kč), neboť sólo ženské stopování jsem uznala v Turecku za ne zrovna bezpečné, a autobusový lístek ze Sofie do Prahy ( cca 1600 kč), neboť v prosinci je již na stopování chladno. Cestou jsem zaplatila také několik drobnějších jízdenek jako např. převoz trajektem přes Dunaj, vlak ze Sofie do nedaleké vesnice Tserovo, v jejíž blízkosti se nachází "má" WWOOF farma, a zpátky apod. Celkový výdaj za dopravu se tedy pohyboval kolem 6000 kč, tedy 1000 kč za měsíc. Vezmu-li vpotaz, že jsem během půlroku procestovala šest států, a celkově vzato jsem jela s četnými odbočkami z Prahy do Antalye a zpátky, a že v ceně je započítáno půjčovné seakajaku, nebyl to vlastně výdaj vysoký. (Avšak značně vyšší než během 1. etapy, kdy jsem za dopravu platila během šesti měsíců jen 1500 kč za spolujízdu z rumunského Gerniku domů). 

Jídlo - za potraviny jsem během šesti měsíců utratila cca 10 000 kč, tedy kolem 55 kč denně. Odečtu-li přibližně polovinu této částky, jíž jsem utratila za kávu, pivo a limonády v hospodách z důvodu nezbytnosti nabíjení baterek do fotoaparátu, přiblížila jsem se značně své původní představě o útratě za potraviny jedno euro na den. Ačkoli stále nemám vyřešeno, jak pravidelně zdarma nabíjet 7V baterky, s výsledkem svého šetření na potravinách jsem vcelku spokojená. Je však třeba podotknout, že na začátku 2. etapy během pobytu v Gerniku jsem dostávala jídlo za práci, a stejně tak na konci, během dobrovolničení na organické farmě v Bulharsku (tedy celkem asi dva měsíce jsem za jídlo nemusela platit).

Fotky

Rumunsko Banát 2016

Srbsko 2016

Republika Makedonie 2016

Řecko 2016

Bulharsko 2016

Turecko 2016

Noclehy 2. etapy

WWOOF Bulharsko

 

Související odkazy:

HN, MAGAZÍN RESTART - KOLEM SVĚTA NA OSTRUŽINÁCH

Rozhovor pro Magazín Restart z edice Hospodářských novin. Červen 2017. Do finální verze rozhovoru se dostalo několik nepřesností.

iDnes - PĚŠKY CHODÍ TISÍCE KILOMETRŮ, VÝBAVU POČÍTÁ NA GRAMY. JAK CESTOVAT NALEHKO

Rozhovor o tom, jak si sbalit nalehko a o outdoorovém vybavení.

Z CESTY KOLEM SVĚTA - "OCHOČ SI SVÉ STRACHY" aneb TISÍCE PĚŠÍCH KILOMETRŮ VIKTORKY HLAVÁČKOVÉ

Rozhovor s Katkou Krejčovou pro blog "Z cesty kolem světa".

RYCHLÉ OTÁZKY - VIKTORČINA CESTA TAM

Rychlé otázky Honzy Macháčka, zakladatele Cestolet.cz, na jeho blogu Vocas on the way...

ČRo WAVE, CASABLANCA - Viktorka Hlaváčková na cestě kolem světa: Když cestuju, je pro mě všechno nové, jako kdybych byla dítě

Rozhovor o 2.etapě VCT s Pavlem Sladkým na ČRo Radio Wave. 

VIKTORČINA CESTA TAM

VIKTORKA ULTRALIGHT HIKER

 

  • Facebook
  • YouTube
  • Instagram

Tento web používá COOKIES

kontakt: viktorie@pod7kilo.cz

© Copyright 2019 Viktorka Hlaváčková

orientační nákres trasy